A jak to všechno dopadlo? Na to, že v letošní konkurenci je už i motor m30 s kompresorem eaton M90 příliš slabý, tak velmi dobře. Kvalifikace na pěkném 4. místě, na to že celý rok stálo auto v garáži velmi pěkný výsledek. Bodový zisk v kvalifikaci byl 91,33 bodů a před Matýšem se umístil na 4. místě Petr Mühlau s 92,33 body, na druhém místě Zdeněk Wertheim (který se stal mistrem ČR) s 94 body a na prvním místě obhájce titulu z loňského roku Stanislav Bezouška s bodovým ziskem 98,33 bodu.

No a pak došlo na battly v prvním battlu se podařilo Matyášovi vyřadit Vojtu Dvořáka, tomu se však stalo až v TOP 8 jezdcích jelikož díky dobrému výsledku se podařilo postoupit z TOP16 automaticky. V dalším battlu se Matyáš setkal se Zdeňkem Wertheimem, který se na okruhu v Brně také potýkal s výkonovým nedostatkem, takže byl souboj vyrovnaný. Matyášovi se podařilo Zdeňka vyřadit již po prvním battlu (2 jízdy), kdy z obou jízd vyšel s výhodou a tak již nic nebránilo v cestě do finále.

Finálový souboj se tedy odehrával mezi Matyášem Vaňkem a Stanislavem Bezouškou v té době ještě úřadujícím mistrem ČR. Zde se však projevil již zmíněný výkonový deficit a Standa ho také jak se patří využil. Ovšem za těchto podmínek je i druhé místo velmi dobrým výsledkem. Mates tak ukázal, že i po roce bez závodění se dokáže dostat velmi rychle do formy, která mu získá 2. místo.

Pokud chcete vidět Matyáše závodit i v příštím roce na více než jednom závodě, zkuste sehnat sponzora, který chce investovat do Motorsportu a rád vidí “svého” jezdce na stupních vítězů. B-)

Photos by Ondrej Kroutil

Abychom pravdu řekli, nemáme rádi kecy o tom, jak dřív bylo líp a dneska stojí všechno za hovno. Každá doba má to svoje a že se dřív dělaly dobrý auta ještě neznamená, že se dneska nedělaj taky. Když se ale díváme na tyhle fotky z Japonska z konce 90. let, tak trochu začínáme pochybovat o vlastních názorech.

Je to bohužel tak, s japonskou scénou to jde neuvěřitelně z kopce. Doby, kdy u každého třetího domu stála nějaká Silvie, Corolla a nebo Skyline jsou už dávno pryč a jak to tak vypadá, tak se už nikdy nevrátí. Nechceme znít jako pesimisti, ale nějaká FT86 nebo CR-Z tohle už nezachrání. Emisní limity, bezpečnostní požadavky a čím dál šílenější ceny benzínu pomalu ale jistě dělají z aut až moc drahý koníček.

Dnešní doba autům pořád ještě přeje. Když jsme ale narazili na tyhle fotky z přelomu let 1999 a 2000, když se byl jejich autor Dave Sholz ze Slide Squad podívat v Japonsku, tak jsme si uvědomili jak moc se za tu dobu změnilo.

Dříve byla auta v Japonsku opravdu masová zábava. Okruhy byly otevřené každý den, jejich pitlane byly každý den plné a nebyl víkend, kdy by se někde v Japonsku nejely nějaké závody od místních soutěžích v klouzání až po velké okruhové šampionáty.

Dnes to tam stále ještě žije, ale je to už jen zlomek toho, co se dělo před patnácti lety. Stačí se podívat na počet úpravců z japonska, kteří v posledních letech vyhlásili bankrot. ARC, Trust, Zero Sports a nebo americká divize HKS jsou jen jedni z mála. Jasně, závody se tam stále pořádají a díky webům jako Speedhunters si je můžeme užít jako nikdy před tím, ale schválně se podívejte na jejich dnešní vozový park. Připadá vám, že jsou to obyčejná auta, se kterými se přišli vyblbnout obyčejní lidé jako na těchto fotkách?

Přesně tak, zatímco před deseti lety byl největší úlet, na který jste mohli na akcích narazit Trueno Youichi Imamury a nebo auta z týmu T-50 Japan a Run Free, dnes by si jich nikdo nevšiml. Obyčejní lidé s obyčejnými auty z okruhů prakticky vymizeli a zůstali jen hardcore fanoušci, kteří staví čím dál tím větší (a dražší) šílenosti, aby drželi krok s dobou. Projděte si všechny fotky u Slide Squad, ať si uděláte představu o tom, jaká auta jezdila v Japonsku před deseti lety.

A co s tím? Popravdě řečeno vůbec nic. Je to přirozený vývoj, který nám postupem času nebude přát čím dál víc. V budoucnosti nastane chvíle, kdy si užívání s autem budou moct užít pouze ti, kteří dnes mají na auta jako GT3 RS a časem na to nebudou mít ani oni. Takže musíme přestat skuhrat o tom jak bylo krásně a začít si ty naše starý vraky užívat naplno, protože bude čím dál hůř.

Bohužel někteří svůj boj proti přírodě vzdali a odjeli již v sobotu. Ty co zůstali však určitě nelitovali, počasí sice na sobotní kvalifikaci skupiny PRO a street run (kategorie street v Německu nejezdí battly a tak jezdí jednotlivě, stejně jako v kvalifikaci). Street run vyhrál Německý závodník Markus Müller se startovním číslem 11 a vozem BMW E46 330i. Na druhém místě se umístil Jorg Stöl a na třetím Emmanuel Eigel. Nejlépe umístěným českým závodníkem byl Daniel Sýkora se svým vozem BMW e30 combi, se kterým v loňském roce závodil Jakub Zapoušek. Na druhém místě se umístil Martin Lang s vozem e36 po Janu Balážovi a na třetím místě se umístil s třírotorovou Mazdou Dušan Haken.

V neděli se počasí naštěstí více či méně uklidnilo a tak jsme se mohli těšit na zajímavou podívanou. Pršet sice nepřestalo, ale rozhodně pršelo méně a tak na trati nezůstávala stojící voda, která by mohla být v battlech poměrně nebezpečná. K vážnějšímu kontaktu nedošlo, pouze mezi českými jezdci Jakubem Zapouškem a Tomášem Koderou došlo k lehkému kontaktu, ale nic co by výrazně ovlivnilo technický stav vozidel a tak mohli oba jezdci dále pokračovat. Tomáš však nakonec těsně Jakubovi podlehl a tak závod pro něj přeci jen skončil.

Bohužel výsledky kvalifikace rozhodili pavouka tak, že se potkávali převážně čeští závodnící s českými a němečtí s německými a tak nebylo možno vidět tolik “mezinárodních” soubojů. Na to doplatil i Jakub Zapoušek, který po přetočení vypadl s Janem Balážem, který se dostal až do boje o třetí místo.

V boji o třetí místo se potkal jak jinak než s dalším Čechem Zdeňkem Wertheimem, ale do tohoto boje ho vyslal německý jezdec Michael Scherr, který stejně jako v Sosnové bojoval o první místo. Zdeňka Wertheima do boje o třetí místo souboj s německým jezdcem Christianem Koeglerem, který závodí s vozem Nissan 200sx s13 s motorem m30b35 s turbodmychadlem původně patřícím do nákladního vozu DAF. Krom motoru má tato s13 ještě tu zvláštnost, že kola vytočí pod úhlem 55°, což opravdu není málo a jezdci to dovolí až nesmyslné úhly a záchranu ze situací, ze kterých by v normálním případě nebylo návratu.

Ač tomu možná nebudete věřit tak o Zdeňkův sestup na boj o třetí místo se postarala jezdecká chyba Zdeňka, když jel jako první jezdec před Christianem a po skoro dvouleté promlce se přetočil. Boj o třetí místo byl tentokrát (stejně jako v Sosnové) zajímavější než samotné finále, nastoupili totiž proti sobě jezdci, jejichž rivalita úměrně roste s každým závodem a ani jeden boj nechtěl vzdát. Battly dopadly 5:5, 5:5 a tak následovalo opakování které skončilo 5:5 a 6:4 ve prospěch mladšího jezdce Zdeňka Wertheima na úkor Jana Baláže, který tak skončil 4. Zdeněk si tak upevnil vedení v české sérii, Stanislav Bezouška ani Ladislav Bezouška se nakonec battlů nezúčastnili a kvůli počasí jeli domů.

Finálová jízda se až nepříjemně podobala té v na posledním závodu v Sosnové (kde se také jel společný závod CDS a IDS), kvůli technickému problému Michael Scherr nedokázal dostatečně bojovat pro obhájení prvního místa a tak uvolnil svou pozici jezdci Christianu Koeglerovi (v minulém závodě vzdal boj o první místo Patrick Ritzmann ve prospěch právě Michaela Scherra). Problémem byla voda ve váze vzduchu, do které se dostala voda a nedokázala tak podávat správná data řídící jednotce.

Kompletní galerii ze závodu naleznete ZDE

Za fotografie patří velké díky fotografům: Fabian Linder z drifted.com a Lisa Linke

Těšíme se na další spolupráci s Německými kolegy v příštím roce, protože takto spojené závody jsou nezapomenutelný zážitek.

Rozhodně bychom také neměli zapomenout na video z Choseho dílny:

V poslední době se například objevil Hyundai Coupe Genesis, který by tyto požadavky mohl splňovat. Vyrábí se ve dvou motorizacích 2.0T (210koní, 299Nm) a 3,8 V6 (223koní, 361Nm), dělá se i se samosvorem a Brembo brzdným systémem. Bohužel tohle auto má hned dva háčky. První: “Dá se vůbec věřit korejskému autu, že by zvládlo ne příliš choulostivé zacházení?” a druhý “Cenovka zveřejněná pro americký trh se pro ten evropský výrazně liší.”. Takže zase zpátky na začátek.

Pak mi to došlo, je skoro nemožný koupit takové auto nové, no ale jak se můžeme přesvědčit, tak stále mezi námi existují blázni jako Karel Boura díky kterým si můžeme pořídit auto, které je skoro jako nové. Jedná se o Nissan Silvia s15 s volantem vlevo a českými doklady. Když se podíváte na fotky přestavby, tak se dá poznat kvalita odvedené práce a člověk může mít všechny jistoty jako u nového auta. Tedy skoro všechny, nedostanete kouzelnou 7mi letou záruku jako u korejského prodejce. Ale ruku na srdce, kdyby vám někdo nabídl takové auto za poloviční cenu akorát bez záruky váhali byste dlouho? Já ne, protože od reklamací v dnešní době stejně nelze čekat žádné zázraky. No a v neposlední řadě čemu se dá věřit víc Japonci bez záruky, nebo Korejci se zárukou?? No a tahle s15 je za 400.000,-.

Investice v autě:
ceně S15 …. 300000
dovoz …………. 30000
S14 na díly ….. 80000
klempíř ………. 30000
lakýra ………… 30000
elektro ……….. 20000
přetahání brzd, klimy …. 50000
nové díly ……… 50000
veškeré náplně, filtry .. 20000
palubka (laminát) .. 15000
Po pravdě je zvláštní koukat na všechny ty částky s vědomím, že auto je za 400k, ale majitel holt měl velké oči a než se nadál tak zjistil, že je vlastně tahle s15 v jeho vozovém parku tak nějak navíc a že na ní nemá čas.

Upřímně se divím, že takovéhle auto se ještě neprodalo, možná někoho odradila nutnost dodělání palubní desky a rozvodu vzduchu pod ní. Naštěstí se v Čechách již najdou firmy, které by se s takovýmto problémem mohli zdárně poprat a  i když by si to nechali zaplatit, tak to pořád bude bezkonkurenční poměr cena/výkon.

Pokud máte zájem zkuste topic např. na 200sx fóru.

Dorifto jsou neuvěřitelně všestranná parta, určitě jste na našich stránkách viděli některé z jejich peckových videí, za kterými stojí jmenovitě Josef „Chose“ Šíma. Hoši ale hlavně už několik let na české drift scéně úspěšně reprezentují japonské vozy a také provozují autodílnu, kde zúročují své zkušenosti ze závodů.

Když jsme přijížděli do Horoměřic, kde DG sídlí, nevěděl jsem upřímně co čekat. Sledoval jsem tedy prostě navigaci, která mě zavedla až na nádvoří servisu, které bylo poseté japonskou technikou, nejrůznějšího druhu.

Bohužel jseme si na návštěvu vybrali pátek před posledním závodem sezóny. Dorifto minulý rok nově v CDS nasadili Nissan S14.5 s motorem RB26 DETT, kterou řídí Kryštof Kokožka, ta jim ale celou sezónu připravovala pěknou řadu starostí, tady se akorát dokončuje výměna tří-lamelové spojky. Mimo to se ještě hlavní mechanik Petr Mülhau občasně zúčastňuje se svojí daily S14 200Sx.

pozn. redaktora: Pro letošní rok už to moc daily neni.

I přes značný množství práce si na nás Petr udělal chvilku aby nám vše ukázal a vysvětlil. Jak bylo od první chvíle patrné, všichni zde berou svojí práci vážně a hlavně pečlivě. Začali jsme jak jinak, než kanceláří. Právě zde každý projekt začíná, vše je limitováno pouze fantazií a finančními prostředky zákazníka.

DG disponují plně vybavenou dílnou, problém nejsou mimo bežné práce, přestavby na LHD, úpravy, nebo dokonce celé swapy motorů, zde…

Se akorát dokončují práce na motoru CA18DET. Dorifto mají zkušenosti i s wankely, v pozadí stojí Mazda majitele který už několikrát naletěl samozvaným odborníkům, po opravě u DG ale rotujícímu trojúhelníku opravdu podlehl a spolu s ním částečně jeho přední nárazník a tak se brzy vrátil pro komplexnější úpravy.

Třešničkou celý prohlídky pak byl Skyline GT-R, který DG jako první importovali do ČR a nyní ho právě přestavují na levostrané řízení.

Tímto bych chtěl Dorifto Garage poděkovat za jejich čas a popřát jim hodně štěstí v sezóně 2011, myslím, že nás mnohým překvapí.

Dorifto Garage WEB

Text: Lukáš Kaňa
Foto: Martin Biroš